Pro prarodiče

Měli jste se stát prarodiči, ale miminko zemřelo? Možná před porodem, při něm nebo krátce po porodu zemřelo i vámi očekávané vnouče. Hledáte způsob, jak se se situací vyrovnat, ale nechcete rodičům situaci ztěžovat. Jak projevit svou bolest a zároveň podpořit své dítě a jeho rodinu?

„To neštěstí bylo pro mě hned dvakrát hrozné, nejen proto, že jsem sledovala mého milovaného vnuka, jak trpí a bojuje o život, ale musela jsem stát při své zcela zlomené dceři neschopná jí jakkoli pomoci. To bylo poprvé od doby, kdy jsem jí dala život.“ babička

MKP_2349

Úmrtí dítěte před, během, nebo krátce po narození je bráno jako hluboká ztráta rodičů. Stále je však málo povědomí o tom, jak smrt postihne a jakou způsobí bolest a trápení vám prarodičům. Trápíte se nejen pouze pro mrtvé vnouče a ztrátu vlastních nadějí a snů, ale trápíte se také pro rodiče dítěte a zejména pro vaše vlastní dítě, matku nebo otce dítěte, které zemřelo. Je velmi stresující přihlížet neštěstí vašeho vlastního dítěte, jakkoli je staré a být neschopný chránit je, nebo jeho bolest odstranit. Pro některé prarodiče smrt vnoučete také přinese zpět bolestné vzpomínky na jejich vlastní ztrátu dítěte. Až do r. 1980 bylo úmrtí dítěte často opomíjené a nedůležité. Rodiče dostávali velmi málo porozumění a podpory. Bylo jim řečeno, aby na své dítě zapomněli, aby šli dál a měli děti další a pokračovali, jako by se nic nepřihodilo. Ale víme, že i s citlivou a podporující péčí bolest, která následuje po úmrtí dítěte, nikdy nepřejde úplně a může se obnovit i po mnoha letech. Mnoho lidí předpokládá, že když rodiče již mají děti, nebo v budoucnosti mohou mít dětí více, ztrátu tak hluboce nepocítí. Ale každé dítě je jedinečné a nemůže být nahrazeno.

  • Fyzické reakce na zármutek

Můžete je vnímat, jako silný strach. Někteří lidé mají bušení srdce, bolest na hrudi. Jiní cítí tíhu na hrudi, sípou a dusí se. Někdo zvrací a má průjem, jiní popisují „knedlík v krku“, nebo „žaludek na vodě.“ Někteří lidé nemají vůbec chuť k jídlu, druzí nemohou přestat jíst. Je obvyklé, že se cítí vyčerpáni, ale přesto těžce usínají.

  • Emocionální reakce na zármutek

Většina z vás ucítí otřes, šok a ztrnulost. Je velmi těžké se znovu soustředit a jasně uvažovat. Běžné je plakat a cítit slzy znenadání. Můžete mít „živé sny“, nebo „noční můry.“ Další běžnou reakcí je zloba. Lidé se často stanou popudliví a vznětliví. Můžete se zlobit na zdravotníky, na Boha nebo osud, nebo na ostatní členy rodiny. Dokonce může přijít i zloba na ostatní lidi, kteří mají zdravé děti. Jako prarodiče můžete cítit odpovědnost za smrt dítěte, zejména když dítě mělo dědičné vlastnosti.

  • Vyjádření zármutku

Způsob, jakým lidé zármutek vyjadřují je velice různorodý. Setkáte se s rozdílným vyjadřováním u mužů a žen, stejně tak u prarodičů. Trápíme se tak, jak jsme se dříve naučili a různé generace mohou mít rozdílný způsob vypořádání se zármutkem. Také kultura a náboženství vyjádření zármutku mohou ovlivnit.

  • Podpořte oba dva

Smrt dítěte zahrne rodičovské páry obrovskou zátěží. Pro partnery to může být velmi obtížné podporovat se navzájem, když jsou oba zoufalí a potřebují, aby někdo podporoval je samotné. V této obtížné situaci, když zarmoucená dvojice často cítí zlobu a ublížení z chování druhého, může být vaše pochopitelná snaha stranit a podporovat vaše vlastní dítě chápána, jako nespravedlivá a špatná.

„Cítila jsem, že můj zeť nebyl podporován a já jsem mu chtěla něco říci, ale obávala jsem se, abych věci nezhoršila.“    babička

Většina lidí se zaměřuje na podporu zarmoucené matky a předpokládají, že otec /partner/ bude silný a také ji podpoří. Měli bychom si uvědomit, že otec je také hluboce zraněn. Jeho vlastní pocity a potřeby často ignorujeme. Je to právě otec, na něhož připadne nesnadný úkol informovat vás, přátele a širokou rodinu o úmrtí dítěte. Snášet nejen svoji bolest, ale i bolest a šok vás a všech ostatních. Mysleme tedy i na něho a podpořme ho.

„Nikdo není dost silný, aby unesl hoře dvou lidí.“   tatínek

  • Reakce ostatních lidí

Mnoho lidí prostě neví, jak reagovat, když dítě zemře. Někteří přátelé a členové rodiny se hovoru o dítěti vyhýbají, nebo mění téma hovoru, když je dítě zmiňováno. Často neví, co říct, nebo jsou vystrašeni příčinou velkého zármutku. Mnoho nešťastných rodičů říká, že přátelé a známí dokonce přecházejí silnici, aby se vyhnuli hovoru s nimi.

Zjistíte, že to stejné dělají někteří lidé i vám….

Někteří lidé vám mohou říkat věci, kterými vás ranní a ublíží…. často je to spojené s tím, že prostě neví, co říct, jak vás utěšit.

Naštěstí jsou někteří lidé velmi vstřícní, zejména, když oni sami již zažili úmrtí dítěte, nebo vnoučete.

„Pomohla nám ohleduplnost dvojice, která nám přinesla kytici květů s růžovou stuhou – beze slov.“ dědeček

  • Péče zdravotníků

Většina doktorů, zdravotníků a porodních asistentů má za posledních dvacet let lepší znalosti o tom, co rodiče postižení takovou ztrátou mohou potřebovat, jak je mohou podpořit. Měli by jim nabídnout výběr toho, co mohou udělat, když dítě zemře. Nejsou žádná správná či špatná rozhodnutí, rodiče se potřebují rozhodnout pro to, co je nejlepší pro ně. Pro vás, prarodiče, je důležité vědět, co jim navrhnout. V závislosti se situací můžete být vyzváni, abyste se do rozhodování zapojili. Je důležité, aby byl uvážen i váš názor.

  • Památky na dítě

Když někdo, koho milujeme, zemře, často sdílíme vzpomínky a příběhy o něm s ostatními. V paměti uchováváme jako poklad určité předměty, které nám dotyčného připomínají. Pokud nám zemře vnouče kolem porodu, nemáme žádné památky. Rodičům je nabízena možnost si památku vytvořit. Nabízejí se možnosti otisků ručičky nebo nožičky, zanechání kadeře vlásků. Náramky na zápěstí, fotografie, památeční knížka a podobně. Naše sdružení proto nabízí „memory boxy“, památeční košíky, kam si můžete vše uložit (více v sekci memory boxy). Je také možnost vytvořit si svoji vlastní památku na vnouče. Můžete nosit přívěšek s vyrytým datem narození vnoučete; na zahradě zasadit stromek, nebo růži, která pokvete, nebo má plody v měsíci, kdy vnouče zemřelo. Nebo pěstovat malý strom či keřík v květináči a pečovat o něho.

„Shledali jsme také užitečné dítěti napsat. Ten dopis máme stále.“ dědeček

„Všichni jsme prošli velmi těžkým obdobím po tom, co se naše vnučka narodila mrtvá. S jejími rodiči jsme nejednali vždy správně a ten smutek v nás všech nadále trvá. Já si ale myslím, že jsme nyní silnější a vzájemně si lépe rozumíme. Vážíme si více jeden druhého. Ona bude vždycky naší vnučkou, bude nám stále chybět a budeme na ni stále vzpomínat.“ babička

  • Rozloučení s dítětem

Rodiče si mohou své děťátko pochovat, vidět ho, mohou oslovit i vás, zda se chcete s vnoučetem vyfotit, pohladit si ho, pochovat ho. Pokud to udělají, vy budete mít drahou památku sdílenou s vašimi dětmi a zůstane vám navždy. Většina dětí vypadá dokonale i po smrti, nemusíte se bát pohledu či doteku. Pokud miminko zemře před narozením, může ho obléknout sestřička a vám ho dát do náruče k pochování.

  • Pojmenování dítěte

Někteří rodiče své miminko chtějí pojmenovat a vy můžete být pozváni k tomuto „obřadu“. Pro většinu rodičů je důležité, že prarodiče vezmou na vědomí existenci svého vnoučete.

„Když se někdo zeptá, zda mám vnoučata, obvykle říkám, mám šest vnoučat žijících a jedno, které bylo nenarozené.“  babička

 

  • Zapsání miminka do matriky, pohřeb

Dítě narozené po 24 týdnu těhotenství i dítě, které žije jen velmi krátkou dobu a zemře, musí být zapsáno na matrice. Stejně tak musí být dle zákona pohřbeno. Rodiče mohou rozhodnout, zda chtějí dítě pohřbít, nebo zpopelnit. (více sekce pohřeb) V této chvíli vás vaše děti potřebují a mohou vás požádat o pomoc i přítomnost u těchto obřadů.

„Dcera na všechno byla sama, tak jsme ji s pohřbem pomohli.“

  • Nabídka podpory

Pro vás, prarodiče, může být nabídka podpory velmi složitá. Jak mnoho se chcete zapojit je ovlivňováno mnoha věcmi. Nejdůležitější je váš vztah s vaším vlastním dítětem, jak jste se doposud podíleli na sdílení krizí a zármutků a také na vašem vztahu se synovým nebo dceřiným partnerem. Najít správnou rovnováhu mezi tím být podporujícím či dotěrným může být velmi složité. Stejně složité jako ukázat trpícím rodičům, že se o ně zajímáte, bez zatěžování vaším vlastním smutkem, nebo, že váš smutek je větší než ten jejich. Mnoho trpících prarodičů se v těchto chvílích cítí, jako by chodili přes minové pole.

„Cítila jsem se velmi bezmocná. Vše, co jsem mohla udělat bylo velkým trápením.“  babička

  • Co můžete dělat?

Nejdůležitější věcí, kterou můžete udělat pro podporu vašeho dítěte a jeho partnera, nebo partnerky, je poslouchat, přijmout, jak se cítí, bez tvoření soudů, nebo nabízení vašeho řešení. Přijmout a respektovat rozhodnutí, které oni udělají. Potřebují ujištění, že máte zájem o jejich dítě a o ně. Neměli by však cítit, že musí utěšit i vás. Je důležité, abyste měli vlastní zdroj podpory, takže váš syn nebo dcera necítí, že musí zůstat silní ještě pro vás.

„Plakal jsem. Byl jsem zarmoucený kvůli našemu děťátku a chránil svoji ženu, která byla zničená. Také jsem ale nechtěl rozčilovat svoji matku, která se cítila opuštěná.“   tatínek zemřelého dítěte

Někteří rodiče potřebují čas a soukromí a chtějí zpracovat bolest po svém. Chtějí vám to říci, ale možná také preferují říci to jinému členu rodiny, nebo dobrému příteli. Od vás je třeba přijmout i jejich odmítnutí. Chápeme, že pokud odmítají vše, co jim nabízíte, můžete se cítit odstrčeni. Oni ale potřebují udělat to, co cítí, že je správné pro ně a jejich velmi těžkou dobu.  Také mohou být natolik zdrceni, že nemohou ocenit vaše nabídky, nebo brát v úvahu vaše pocity.

S ohledem na vaše možnosti můžete být třeba schopni nabídnout praktickou pomoc.  Například v prvních dnech a týdnech po úmrtí dítěte, mnoho rodičů jen velmi těžko vykonává každodenní stereotypní práce, jako je vaření, domácí práce, nákupy, procházky se psem. V tuto chvíli můžete pomoci vy, být nápomocni. Budou vás potřebovat u sebe, ale mohou také chtít soukromí, budou rádi, když uvaříte a odejdete.

Pokud žijete daleko, může být obtížné či nemožné nabídnout tuto praktickou pomoc, nebo obejmutí, nebo možnost, aby se vám vyplakali na rameni. Je velmi těžké poznat, jak moc vaše dítě a jeho partner trpí, když s nimi nemůžete být. Svoji lásku a podporu jim můžete projevit po telefonu, zprávami, pohledem či dopisy.

  • Když rodiče mají další děti

Rodiče jistě ocení vaši pomoc s péčí o další děti. Milující prarodič, který se stará o děti a není úplně zdrcen úmrtím jednoho, může pomoci dětem cítit lásku a důležitost. Pokud je to možné, je pro další děti zůstat doma s trpícími rodiči, a i s vámi. Někteří rodiče reagují tak, že začnou velmi chránit své žijící děti. Mohou někdy „uvolnit“ pravidla a cítit zodpovědnost za smrt dítěte. Když se to přihodí, zkuste porozumět tomu, že rodiče dělají to nejlepší, co mohou v této situaci. Mnoho rodičů říká svým dětem, co a jak a proč se stalo s jeho sourozencem. Pro vás je důležité, abyste věděli, co jim rodiče řekli a mohli tak reagovat na jejich dotazy. Pro děti mladší šesti let je sice těžké porozumět představě smrti, ale je důležité říci jim pravdu. Říci, že dítě zemřelo, je asi nejlepší, samozřejmě za předpokladu, že s tím rodiče souhlasí.

  • Druzí prarodiče

Druzí prarodiče budou také zarmouceni a budou velmi znepokojeni a mít starost o jejich vlastní dítě, stejně jako vy. Můžete podporovat jeden druhého.

„Dvě ženy středního věku držely jedna druhou na nemocniční chodbě a plakaly pro ztraceného vnuka a pro tuto bolest nemohly najít ulehčení.“   babička

Nicméně někdy může být mezi prarodiči napětí. Je důležité „jít dál“ a vyhnout se zdůvodňování příčin zármutku postižených rodičů. Když požádají o pomoc jmenovitě vás, mohou druzí prarodiče cítit bolest. A naopak, když se obrátí k druhým prarodičům, můžete se cítit vyloučeni a zmateni vy. Je to velmi těžké, zejména, když chcete udělat vše, abyste pomohli.

„Náš syn a snacha spoléhali především na její rodiče. Cítili jsme se odstrčeni, ale snažili jsme se dát jim vědět, že o ně máme starost a že budeme s nimi, kdykoli nás budou potřebovat.“    babička

  • Jak běží čas

Rodičům po ztrátě miminka se často stává, že se vlny smutku objevují dlouho po smrti dítěte. Mohou přijít znenadání, nebo mohou být spuštěny událostmi nebo časem; například datum, kdy dítě bylo očekáváno, výročí smrti, svátek matek, svátek otců, rodinné oslavy… Jsou to těžké dny a vy můžete svým dětem zavolat, poslat pohled, dopis, koupit květinu, dát jim vědět, že na ně myslíte a na jejich dítě že vzpomínáte.

Výročí úmrtí můžete sami prožít tak, že zapálíte svíčku na památku vnoučete, nebo strávit den někde, kde to má pro vás význam. Mnoho rodičů i prarodičů také cítí velký smutek, když jiné děti v rodině, narozené ve stejné době, začínají chodit do školky, školy, nebo začínají být samostatné. Vývoj žijícího dítěte je nevyhnutelnou připomínkou toho, co mohlo být se zemřelým vnoučetem.

„Úmrtí vnoučete je život měnící zkušenost. Vzpomínky nikdy neodejdou – ale my bychom to ani neměli chtít.“    dědeček

  • Získání podpory pro sebe

Je důležité, abyste nezapomínali pečovat o sebe, jak jen je to možné. Jste příliš zarmouceni a podpora v této situaci může být velmi těžká. Všeobecně je nejlepší, mít vlastní způsob podpory pro sebe. Zvláště, pokud jste v pozici, že na vás všichni ostatní členové rodiny spoléhají. Mít bezpečné místo, kde můžete vyjádřit svůj vlastní smutek a bolest, být chvíli pryč od nejbližších členů rodiny, to vám může pomoci zůstat silnými a podporujícími. Možná máte dobrého přítele, se kterým můžete mluvit. Možná pro vás bude dobré, scházet se s ostatními prarodiči, kteří si již touto ztrátou prošli.

„Našla jsem skutečnou pomoc v setkání s jinými prarodiči, postiženými úmrtím vnoučete. Bylo to utěšující, vědět, že někdo, kdo prošel stejnou zkušeností a přečkal to, nám porozuměl.“ babička

(článek byl volně přeložen z materiálů společnosti SANDS)