Pro přátele

Smrt miminka zasahuje široké okolí rodiny a přátele. Může se stát, že ti nejbližší najednou nemohou najít ta správná slova. Sami jsou bolestí zasaženi a neví, jak podpořit rodiče nebo zbytek rodiny.

„Byla jsem tak šokovaná a smutná, když jsem to slyšela. Bála jsem se, že nebudu umět říct ta správná slova, zjistila jsem, že vše, co jsem měla udělat, bylo jen dát najevo, že mi na nich záleží a že tam budu vždy, když mě budou potřebovat.“ přítelkyně

Pokud vašim známým zemřelo miminko, prostě jen pošlete sms. Stačí obyčejné věty, např. :

Slyšela jsem o smrti vaší Aninky. Je mi to moc líto. Můžu vám s něčím pomoct? Myslím na vás. Opatrujte se.

Můžete také poslat kondolenci. V prvních dnech po ztrátě nedoporučujeme telefonovat mamince miminka a vyptávat se na podrobnosti. Nechte na rodičích, kdy a zda budou chtít mluvit podrobněji.

Naopak tatínkovi miminka doporučujeme zatelefonovat a vyptat se na praktické věci. Má uvařeno pro děti, které již v rodině jsou? Nepotřebuje je odvézt někam na kroužek? Má s kým jít zařídit pohřeb? Kdo mu pomůže uklidit doma připravené věci pro miminko, než se maminka vrátí z nemocnice?

(pro článek byly použity informace z materiálů společnosti SANDS)

MKP_2401

 

JAK POMOCI TRUCHLÍCÍMU PŘÍTELI: 11 VĚCÍ, KTERÉ MŮŽETE UDĚLAT, KDYŽ NEVÍTE, CO DĚLAT

Megan Devine

Více než 10 let pracuji jako terapeut. Také desetiletí před tím jsem pracovala v sociálních službách. Poznala jsem, co je zármutek. Poznala jsem, jak s ním sama pracovat i jak k němu přistupovat, když truchlí druzí. Když za jednoho slunečného dne v roce 2009 utonul můj partner, prožila jsem mnohem více zármutku, než bych si kdy vůbec bývala uměla představit.

Mnozí lidé chtějí upřímně pomoci příteli nebo členu rodiny, který prožívá vážnou ztrátu. V situacích jako tato obvykle scházejí slova, koktáme a nevíme, co říci. Někteří lidé se tolik bojí říci nebo udělat něco špatně, že raději neudělají nic. Nedělat nic je také možnost, ale často ne ta nejlepší. Sice neexistuje jedna ideální cesta jak reagovat a pomoci někomu, na kom vám záleží, ale zde je alespoň několik základních pravidel.

  1. Zármutek náleží truchlícímu.

V prožívání zármutku vašeho přítele máte pomáhající roli, ne roli ústřední. To může znít zvláštně, ale mnohé dobré rady a návrhy udílené truchlícímu mu dávají najevo, že by měl dělat jiné věci, než dělá a cítit se jinak, než se cítí. Zármutek je hluboce osobní prožitek a zcela náleží osobě, která ho prožívá. Můžete se upřímně domnívat, že byste se chovali jinak, kdyby se vám stalo něco podobného. Doufáme, že nebudete mít příležitost to vyzkoušet. Tento zármutek náleží jen vašemu příteli – připojte se k němu.

  1. Zůstaňte v přítomnosti a buďte pravdiví.

Když je život vašeho přítele tolik naplněný bolestí, je velkým pokušením mluvit o minulosti nebo o budoucnosti. Nemůžete ale přece vědět, jaká bude budoucnost vašeho přítele ani vaše – může, ale nemusí být lepší. Také fakt, že život vašeho přítele byl v minulosti dobrý, není žádným ospravedlněním pro bolest prožívanou v současnosti.

Ve snaze zlehčit situaci je také velkým pokušením pronášet všeobecné výroky typu „…tady dokončil své dílo“ nebo „….je už na onom, lepším světě“. To ale nikdo nemůže vědět. Tyto „vševědoucí“, vizionářské, otřepané fráze nikomu nepomohou. Zůstaňte v pravdě: vím, že to bolí. Mám tě rád. Jsem tady s tebou.

  1. Nesnažte se napravit nenapravitelné.

Ztrátu vašeho přítele nelze napravit nebo vyřešit. Samotnou bolest nelze učinit snesitelnější. Přečtěte si prosím znovu bod 2). Nesnažte se říkat něco, co by mělo napravit nenapravitelné, a že bude zase lépe. Je nesmírnou úlevou mít přítele, který se nesnaží zbavit truchlícího jeho bolesti.

  1. Buďte připraveni být svědky palčivé, nesnesitelné bolesti.

Být schopen dostát tomuto bodu a zároveň bodu 3) je velmi, velmi náročné.

  1. Tohle není o vás.

Není jednoduché být s někým v jeho bolesti. Může se u vás objevit stres, otázky, zlost, strach, vina. Vaše city mohou být zraněny. Můžete se cítit ignorovaný a nedoceněný. Váš přítel nedokáže v této době projevit vůči vám své přátelství. Neberte si to osobně a prosím hlavně si na něm nevylévejte svou zlost. Najděte si jiné lidi, o které se můžete opřít – je důležité, abyste sami měli oporu, zatímco poskytujete oporu svému příteli. Pokud máte pochybnosti, vraťte se k bodu 1).

  1. Vyjděte vstříc, neptejte se.

Neříkejte: „Zavolej, když budeš něco potřebovat“, protože přítel nezavolá. Ne proto, že by nepotřeboval pomoci, ale proto, že rozpoznání své potřeby, přemýšlení o tom, kdo by mu mohl pomoci a nakonec zvednutí telefonu a zavolání je naprosto nad jeho síly. Místo toho mu nabídněte konkrétní pomoc: „Ve čtvrtek odpoledne kolem čtvrté se stavím a odvezu odpadky k recyklaci“ nebo „Každé ráno cestou do práce se stavím a vyvenčím psa.“ Buďte spolehliví.

  1. Pomáhejte s běžnými, opakujícími se činnostmi.

Aktuální, těžká a velmi skutečná práce truchlení není něco, co byste mohli udělat vy, viz bod 1). Vašemu příteli ale můžete ulehčit tíhu normálních každodenních povinností. Existují nějaké opakující se činnosti a práce, které byste mohli udělat? Dobrým nápadem je např. venčení psa, vyzvednutí léků z lékárny, vyhrnování sněhu nebo vybírání poštovní schránky. Pomoc v malých obyčejných věcech je hmatatelným projevem lásky.

Pokuste se neudělat nic nevratného, jako např. praní prádla nebo uklízení domu, pokud se nejdříve přítele nezeptáte. Prázdná láhev od minerálky vedle gauče může vypadat jako odpadek, ale mohl ji tam zanechat manžel v ten poslední den. Špinavé prádlo může být poslední věcí, která má její vůni. Rozumíte, co tím myslím? Nepatrné, běžné věci se stanou vzácnými. Proto se nejprve zeptejte.

  1. Pusťte se do společné práce.

S ohledem na okolnosti může vyvstat potřeba věnovat se náročným činnostem, jako např. obstarání rakve nebo urny, návštěva márnice, třídění věcí po zemřelém. Nabídněte svůj doprovod a pomoc a nabídky dotáhněte do konce. Řiďte se tím, co si přeje váš přítel. Pouhá vaše přítomnost pro něj bude důležitá a posilující, slova často nejsou nutná. Nezapomínejte při tom na bod 4): buďte k dispozici a buďte přítomni.

  1. Usměrňujte vměšování se jiných lidí.

V počáteční fázi truchlení může být příliv lidí, kteří chtějí vyjádřit svou soustrast, obrovskou zátěží. Při prožívání zcela osobní a soukromé záležitosti si truchlící může připadat jako ryba v akváriu. V tomto případě můžete chránit svého přítele tím, že se stanete spojkou s vnějším světem – předáváte informace, domlouváte návštěvy. Práce „vrátného“ velmi pomůže.

  1. Poučujte a obhajujte.

Může se stát, že další přátelé, rodinní příslušníci a známí se budou na vašeho přítele vyptávat. Dle svých schopností buďte důvtipným pedagogem. Zármutek můžete zmírňovat odpovědí jako např.: „Má lepší chvíle a horší chvíle a ještě to tak nějakou dobu asi bude. Ta nesmírná ztráta změnila celý její život.“ Když se vás na přítele zeptá někdo ze sousedství, můžete odpovědět např.: „Zármutek nikdy doopravdy neskončí. Je to něco, co si s sebou člověk nese v nějaké podobě po celý život.“

  1. Milujte.

Nad to nade všechno především ukazujte svou lásku. Zajděte za přítelem, řekněte něco, udělejte něco. Buďte ochotní stát po boku svého přítele, kterému se v životě objevila ta velká zející díra, necouvněte a neodvracejte se. Smiřte se s tím, že nedostanete odpovědi. Naslouchejte. Buďte přítomni. Buďte pravým přítelem. Staňte se láskou, protože láska vždycky vytrvá.

Megan Devine je autorkou knihy Everything is Not Okay.