Pro tatínky

Ať už jste v situaci, kdy čekáte miminko a již víte, že něco není v pořádku, nebo jste o vaše dítě přišli, většina lidí se zaměřuje na podporu zarmoucené maminky. Předpokládá se, že otec bude ten, kdo je silný. Lidé si neuvědomují, že i on je hluboce zarmoucen  a jeho pocity a potřeby zůstávají velmi často okolím opomenuty.

 Doufáme, že tyto informace vám pomohou v následujících dnech, týdnech či měsících. Jsou založeny na zkušenostech rodičů, kteří již mají tuto ztrátu za sebou a řekli, co potřebovali vědět v této těžké chvíli.

Zkušenosti jednotlivých rodičů jsou často velmi individuální. Přesto společným znakem při ztrátě dítěte je bolest mnohem hlubší a drásavější, než si většina lidí uvědomuje. Mnozí rodiče říkají, že netušili, že je možné cítit takový smutek, a že se jejich život obrátil úplně naruby.

Rozhodování o ukončení či pokračování v těhotenství

Pokud v těhotenství diagnostikovali vašemu miminku vážnou vývojovu vadu, jste v těžké situaci. Pravděpodobně budete absolvovat ještě nějaká další vyšetření, aby se diagnóza potvrdila a upřesnila. Poté budete muset rozhodnout, zda těhotenství ukončíte nebo v něm budete pokračovat.

Ponechte si pokud možno dostatek času na něco tak závažného a zásadního. Snažte se získat maximum informací o diagnóze a prognóze. Nespoléhejte se jen na jeden zdroj informací či pouze na doporučení lékaře. Zvažujte důkladně důsledky svého rozhodnutí.

Mluvte se svou ženou. Chtějte znát názor jeden druhého.

Jak  sdělit rodině smrt miminka

Jeden z nejosamělejších a nejtěžších úkolů, který většinou připadne tatínkům, je sdělení této zprávy nejbližším. Pokud jste u toho zároveň sám v šoku a zoufalý, je vše o to bolestivější.

Doporučujeme zavolat opravdu jen těm nejbližším. Většinou stačí říct: „Obávám se, že mám špatné zprávy.“ A pak stručně popsat, co se stalo.

Pokud vaše dítě zemřelo po porodu, očekávají vaši nejbližší zřejmě úplně jiné zprávy a jsou nachystaní se ptát na pohlaví, váhu a jméno dítěte. Budou šokováni a těžko se budou orientovat v tom, co se vlastně stalo.

Pokud vaše dítě zemřelo ještě před porodem, budou se možná i ptát, zda si tím je lékař jistý.

Zkušenosti otců ukazují, že často sami podporují lidi, kteří by jim měli být oporou. Cítí pak vše daleko tíživěji.

Pamatujte si, že nemusíte hned informovat všechny a všem odpovídat na otázky. Snažte se vyhovět především sami sobě a tomu, jak vše cítíte. S krátkým odstupem můžete třeba napsat sms nebo mail a podat okolí více informací o tom, co se vlastně stalo. Lidem kolem vás to i dává více prostoru na promyšlenější odpovědi a dotazy. Vyhnete se tak zbytečným vypjatým emocionálním reakcím, které vás pak o to víc trápí.

Pokud cítíte, že tato korespondence s okolím je nad vaše síly, požádejte někoho blízkého, aby to udělal za vás. Domluvte se, co chcete, aby sdělil ostatním, včetně toho, zda a jak chcete, aby vás ostatní kontaktovali v prvních dnech.

Emocionální reakce

Zejména první dny těsně po smrti dítěte se většina rodičů cítí v šoku a otupěle. Mají problém pochopit, co se stalo, a pamatovat si, co jim říkali ostatní. Můžete začít nečekaně plakat. Pláč vás může budit ze spánku. Nebo se naopak můžete probudit a zažít letmý pocit, že je vše v pořádku.

Oba rodiče mohou ztratit sebedůvěru a sebeúctu. Zvláště matky nesou tyto situace velmi špatně. Mají vztek samy na sebe a svoje tělo, cítí, že zklamaly a selhaly. Cítí se provinile a obviňují se ze smrti svého dítěte.

Stejně tak můžete mít vztek na zdravotníky, chtít zjistit, čí to byla vina a zda někdo něco nezanedbal.

Můžete se také zlobit na rodiče, kteří mají zdravé děti. Když vám se život rozpadl, je těžké přijmout, že ostatní dál žijí jako obvykle.

Rodiče, kteří ztratili jedno z dvojčat nebo trojčat, jsou v obzvlášť náročné situaci, protože se potýkají s protichůdnými emocemi. Cítí smutek pro zemřelé dítě a stejně tak obavy a naděje spojené s dítětem, které přežilo. Je těžké se s tím vším vyrovnat.

Fyzické reakce

Mnozí pozůstalí rodiče mají pocity podobné intenzivnímu strachu – bušení srdce, bolest na hrudi. Stejně tak můžete mít průjem, knedlík v krku nebo motýly v žaludku. Problémy s jídlem – nejíte vůbec – nebo naopak nemůžete přestat jíst.

Můžete mít pocit, že jste vyčerpaný, ale nemůžete spát.

(pro článek byly použity informace z materiálů společnosti SANDS)